Věděl, že asi za měsíc jede znovu, tentokrát s tátou. Už cestou domů v autě neměl nejmenší pochybnost o tom, že jede. Ani slovo o kravině a k čemu ho to nutím, protože se mu tam líbilo. Věděl, co ho čeká a i když rituál ocenění, čeho si vážím na matce a ona na mě se všemi emocemi a před skupinou byla výzva, ani to ho neznejistilo. Po našem kurzu matka a syn 11-15 let odjeli Ondra s mužem na kurz 16+. Jediné, co mohu za sebe říct, že vrátili velmi spokojení, komunikativnější k sobě navzájem i ke mě, empatičtější a plni zážitků. Ohledně vypravování mi Ondra, který má k autoritám a pravidlům odmala vlastní postoj, řekl: "Z mužského kruhu se nevynáší!" Tedy klobouk dolů, Kůčo! Můžeš být pyšný na své přirozené charisma. Děkuji Tobě i Pavlovi za prožití a ukázku toho, jak může parťácky, rovnocenně a přátelsky vypadat vztah rodiče a puberťáka, i když doma se to zdá nemožné.. :0))

Lenka B.

Od kurzu jsem neměl žádné specifické očekávání, neměl jsem předem žádné reference a doporučení přišlo od manželky, která mi poslala link na web, že by to bylo fajn s nejstarším synem, který si prochází obdobím experimentů, trochu opečovat vztah, abychom s ním neztratili komunikační napojení.

Hned první den se ukázalo, že kurz jde mnohem hlouběji, šířeji, že skupina tatíků se syny vytvoří stimulující prostředí a hlavně, že Pavel má téma Otec&Syn nastudované ve všech souvislostech, prožité naživo a ještě ho dokáže neuvěřitelně přirozeně předat. Sám jsem kouč a řadu let jsem působil i jako trenér vzdělávání dospělých, takže mívám tendenci být kritický při hodnocení práce a přínosu podobných kurzů, ale v tomto případě jsem byl nadšený. 

Celá myšlenka kurzu od začátku do konce měla jasný směr, kde tvořivé aktivity navazovaly jedna na druhou a kousek po kousku budovaly přirozený vztah, který možná jen nebyl pojmenovaný a zakotvený, ale tady získával konkrétní obrysy. Na světlo se ve vzájemných diskusích jeden na jednoho dostala spousta věcí, která mě ani nenapadlo se synem otvírat a najednou jsme o nich otevřeně mluvili. Společně jsem vyráběli třecí dřívka na rozdělání ohně, šili kožené váčky, vyrazili do hospody na svoje první společné pivo, stavěli provizorní sprchy, ale i hráli řadu poznávacích her. Vše vyvrcholilo rituálem ocenění, kde řada z nás "velkých chlapů" byla ráda za večerní šero, že nebyly vidět slzy, když vám syn říká, za co si vás váží. Navíc jsme si odvezli i závazky, jak společná témata budovat dále, aby to co jsem vytvořili mělo dlouhodobý přesah.

Kdybych měl těch mnoho slov shrnout do pár vět, asi bych řekl že šlo o aktivitou nabyté čtyři dny, se spoustou nových myšlenek a podnětů, s jasným cílem posílení vztahu, porozumění a respektu mezi otcem a synem. Prostě to, na co není někdy čas, nebo jen vhodná příležitost. Jsem vděčný, že jsem se mohl účastnit.

Luboš