Setkání s Kůčou bylo mimořádné, vyzařuje z něj mužská síla, klid a moudrost. Svoji práci dělá s láskou a radostí. Pobyt zahrnoval příjemné propojení tvoření a her, společně s povídáním o dospívání, o vztahu muže a ženy a o životních etapách člověka. Velmi příjemné byly večerní ženské kruhy, vždy je o čem povídat a vzájemné sdílení je velmi inspirativní a osvobozující. Velkým zážitkem byl rituál ocenění. 

Katka Kajová

Já si vlastně přijela pro potvrzení, že dělám vše správně. Přišla jsem si i pro něžnost a pochvalu, kterou děti rozkvétají, Již 4 dny jsem ještě nezvýšila hlas a že to umím. Přijela jsem si pro zastavení na 4 dny bez telefonu. Pro čas se synem. A v neposlední řadě, nemohla jsem si opravdu představit muže jak vede ženský kruh, ale mužský element ve skupině žen, je velmi příjemný a zajímavý jev.

Jana

Jsem vždycky moc ráda, když se M někde sejde s klukama a dospělými muži. Je na něm vidět, jak moc to právě teď potřebuje. Z kurzu přijel moc spokojený. Bylo vidět, jak moc pro něj bylo důležité, že jsi klukům řekl některé informace Ty jako muž.
Měl taky možnost vidět, jak se s Vašínem chováte, mluvíte, vidět ostatní kluky, hrát s nimi hry. Jsem vděčná za každou takovou příležitost. Díky moc, že tyto akce pořádáte.
My máme v rodině těch chlapů, co jsou ještě dosud závislí na matce dost ( moji dva bratři, můj muž), tak bych chtěla, aby z M vyrostl silný samostatný chlap, který bude umět převzít odpovědnost za sebe, svou rodinu... Doufám, že mu v tom budu umět být nápomocná a včas ho pustit...
I díky kurzu jsem si to nyní více uvědomila, Děkuji:-)  

Ir

Děkujeme mockrát za krásné fotky, teď jsem je stáhla a už vytvářím fotoknihu na Vánoce, budeme mít s Lukem kouzelnou vzpomínku :-)

Objednala jsem pár knížek, které jsi nám představoval, snažíme se vyrobit kalahu, to nás moc bavilo spolu hrát. Často se myšlenkami vracím na kurz a pokouším se uvědomovat věci, které tam zazněly a přijdou mi zcela zásadní. Snažím se Lukeho vnímat více dospěle, nechat ho, aby byl sám sebou, aby dělat věci po svém a spíše zdálky jen hrdě pozorovat a lehce usměrňovat. Naše společné chvilky jsou potom hezčí a milejší. Myslím, že se nám daří tvořit program, který nás baví a tím pádem Lukáše odtrhává od počítače a mobilu. A více se na sebe usmíváme :-D
Jsem šťastná za své rozhodnutí na kurz Matka a syn jet, vděčná Lukemu, že jsme spolu jeli.
A v neposlední řadě patří velký dík Tobě... za inspiraci, za nadhled i vhled, za rady a doporučení, za přístup, za prostor pro nás, za atmosféru, za to vše a za mnohem víc...
Hodně o kurzu mluvím s přáteli a všem vřele doporučuji.
Kůčo, děláš to srdcem a je to FANTASTICKÉ!!!

Lu

O kurzech Pavla jsem se dozvěděla na psychosomatické konferenci v CKP Dobřichovice, která měla téma rodina a psychosomatika. Tématem toho, jak rodiče ovlivňují zdraví svých dětí.. a jak celkově je naše zdraví ovlivněno našimi vztahy nejen rodinnými, zabývám od malička našich děti, protože mi ukázaly, že jsou takové psychosomatické barometry. Když něco v rodině neladilo, tu byla rýma, bolest ucha, nebo se zhoršil ekzém.... Přišlo mi, že to bude další dílek do naší skládanky, jak na sobě a vztazích v rodině zapracovat, aby se nám žilo lépe. Přihlásila jsem našeho staršího syna(15let) na matka a syn 11-15 a na otec a syn taktéž. Samozřejmě tam bylo, ježíííš, co to bude, nikam nepojedu, to je nějaký Tvůj vý(nes)mysl...Nakonec jsme s trochou přemlouvání odjeli, ale celou cestu mi to nezapomněl vyčítat...Už při první seznamovací hře jsem zjistila, že toho o svém synovi zas tolik nevím...co poslouchá za kapely, co ho opravdu zajímá, a ne, co bych si přála...Povídání v kruhu a sdílení bylo pro nás novinkou, ale přes veškeré obavy jsme to oba díky bezpečnému prostředí skupiny a perfektnímu vedení Kůči nakonec zvládli. Prodloužený víkend byl naplněn aktivitami společnými se syny, ale byla možnost sdílení v ženském kruhu, kde to bylo myslím pro všechny zúčastněné velmi obohacující. Zde díky chlapskému pohledu Kůči jsem pochopila spoustu věcí, jak to vlastně chlapy mají, jak přemýšlí, a proč se v některých situacích chovají, tak jak se chovají.. Nejsou to idioti, jak si myslíme, ani nejsou zlí, ale prostě to jen nejsou ženské, mají to jinak, než my...Kluci v tu dobu řádili venku po chlapsku se synem Pavla, bez naší kontroly, dostatečného oblečení a suchých ponožek. Mně osobně velmi pomohlo nahlédnout to, že můj rostoucí syn potřebuje méně kontroly, více svobody k tomu, aby mohl i lépe spolupracovat. Že můj starostlivý "tlak", který na něj vytvářím, aby si uklidil a nebo jestli se už najedl, neprospívá ani jednomu z nás. Po skončení programu, kdy jsme jeli domů jsem celou cestu poslouchala Ondrův playlist, bylo to dost hrozné, ale teď už alespoň víc, co poslouchá :0)) Taky jsme si mnohem víc povídali, což se předtím zas tak nedělo. Když jsme se připravovali a dostali za úkol si promyslet, kdy jsme spolu naposledy strávili čas jen my dva, odpověděl, že asi v porodnici...:0)) Je pravda, že krom jednoho výletu a jednoho divadla asi vše vždy společně se sourozenci. Jsem si více než jistá, že díky tomuto pobytu mám možnost ještě strávit společný čas s ním, předtím už o to zas tak moc nestál..Věděl, že asi za měsíc jede znovu, tentokrát s tátou. Už cestou domů v autě neměl nejmenší pochybnost o tom, že jede. Ani slovo o kravině a k čemu ho to nutím, protože se mu tam líbilo. Věděl, co ho čeká a i když rituál ocenění, čeho si vážím na matce a ona na mně se všemi emocemi a před skupinou, byla výzva, ani to ho neznejistilo

Lenka B.

Nejsem velká spisovatelka, ale musím se s Tebou podělit o dojmy, které ve mně pořád doznívají a ještě dlouho budou. Když jsem se na kurz hlásila, vlastně jsem vůbec netušila do čeho jdu a co chci.

Přihlásila jsem nás, protože jsem měla pocit, že mě puberťák tak nějak neposlouchá jak bych si představovala já a že bych měla asi něco změnit, ale nenapadalo mě vůbec co. Když si změnil místo, říkala jsem si je to trošku dál, ale i tak jdeme do toho, už i ta cesta byla zážitek ani si nepamatuji, kdy jsme spolu sami takhle daleko jeli a celou ji mohli propovídat a stavit se kde se nám zachce, pustit si jen náš play list, ztratit se a zase se najít :) Celou cestu jsme měli veliké očekávání myslím oba... A vy? Vy jste nám připravili úžasný víkend plný srandy, mužské nadsázky, pohledů na svět z Vaši perspektivy a občas nám nastavili zrcadlo jak to s námi vlastně celé je:) Připravili fajn program plný her, učili nás si znovu umět hrát a užít si to teď a tady, víkend plný nádherných i nelehkých pocitů skropených špetkou slz, vnímání a zároveň s velkou dávkou legrace a takového úžasného vnitřního klidu, že vlastně není nic než být. Snažili se zavděčit každému ze zúčastněných, hýčkali jste nás maminky ať už povídáním, posloucháním, saunou, masáží a nádherným hraním na kytaru a zpěvem - opravdu obdivuji a smekám, protože sama vím, jak je nelehké se zavděčit vždy všem. A ještě to povýšit ne level nezapomenutelný víkend - se jen tak nepovede každému :) Nejdříve jsem se toho všeho strašně bála, nakonec mi bylo líto, že to končí. Posunuli jste naše chlapy zase o krok dopředu a to co ti chci napsat já vnímala už cestou zpátky. 2 hodiny jsme jeli a jen si povídali bez radia bez mobilů beze srandy a s dávkou strašných emocí. Když jsem se ptala Tády, jak se mu to vlastně líbilo (protože na tomhle svým dítěti to fakt těžko občas poznávám) zhodnotil, že dobrý a že by klidně jel zase - což slyšet od puberťáka takovou reakci je něco jako sen :)
No a kapitolu o rákosí zase rozepíšu někdy jindy :) 

No a náš týden, je to sice hodně krátký čas na to něco hodnotit, ale hned v úterý jsem do práce dostala oběd, dokonce mi ho i sám donesl s dávkou zeleniny a sladkostí, přesně tak jak to mám ráda :) vůbec teď celý týden nemusím tak nějak ani zvyšovat hlas a vše se děje trochu víc samo, neslyším, žádné protesty, bouchání dveří a jsem z toho skoro až nesvá, jak čas s prima lidmi na pravém místě a v pravý čas dokáže udělat snad i zázraky.

Takže chci moc poděkovat a popřát ať jsou Tvé kurzy stále tak obohacující a měnící žití v lepší svět a kluky v muže, i když to jsou leckdy dlouhé a nelehké cesty, věřím a doufám, že každá máma, která bude mít to štěstí kurz u Tebe absolvovat se stane lepší mámou a její syn lepším synem (vím že to tak není) ale už jen ty pocity stojí za to vůbec prožít.

Mi

"Pro kurz Matka a syn jsem se rozhodla v době, kdy Tondovi bylo 11 let. Začala jsem cítit, že se z našeho vztahu vytrácí vzájemné porozumění a že máme oba své vyhraněné světy, které se sobě navzájem pomalu vzdalují. Vše navíc komplikovaly další okolnosti v našich osobních životech, které nám v tu dobu oběma naložily spoustu starostí.

Během 4 dnů na statku Výštice jsme s Tondou díky vedení Kůči opět dokázali společně najít naší hlubokou vazbu a posunout jí o něco dále - tedy do stavu, kdy Tonda začíná více vnímat svoji zodpovědnost a já jako matka mu poskytuji více svobody. Měli jsme možnost pochopit se navzájem, upevnit naši vzájemnou důvěru a nahlédnout do principů kruhu lidského života. Kluci společně ve své skupině řádili a věnovali se klučičím aktivitám, maminky zase navzájem sdílely své osudy a měly možnost díky Kůčovi dostat na ně pohled z mužské perspektivy. Čas jsme trávili i společně - mluvili jsme o tom, jak důležití jsme pro sebe navzájem, a také jsme otevřeli téma puberty a dospívání v muže.

Kurz Matka a syn ve mě i v Tondovi zanechal hluboký prožitek, odhalil to hezké v nás, ukázal, že si můžeme důvěřovat, že se umíme respektovat a že spolu můžeme mluvit i o velmi vnitřních pocitech. Byl to čas, který pomohl postavit pevný základ pro další rozvoj našeho vztahu. Společný čas, ze kterého budeme ještě dlouho čerpat a rádi na něj vzpomínat :)

Velké DÍKY, Kůčo :)

Lucie a Tonda