"Prodloužený víkend se synem, byl opravdu moc fajn! Mám tři děti, takže hledám čas na "rande" jeden-na-jednoho relativně těžko. Dostala jsem u Kůči prostor hodit za hlavu všechno, co mámy řeší, a být okolo mého prvorozeného syna - pozorovat ho, jak si hraje, zatímco já si hřeju záda na slunci; jít s ním v noci do lesa na bojovku (kde jsem se já bála více než on!); nechat si od něj gentlemansky naservírovat jídlo k obědu; usnout vedle něj ve spacáku... Měla jsem čas vidět, jak už je velký a co ode mě potřebuje TEĎ!

Prožila jsem si, že si umíme být úplně blízko a že dokáže být dojatý z maličkostí, které pro něj udělám ráda. Taštičku z kůže anebo výlet se zmrzlinou. Dojalo mě, jak málo toho ode mě vlastně potřebuje - kus mého času v plné pozornosti.

A taky laskavou důslednost. Laskavou!
A vysvětlit proč jsem důsledná máma.
A že potřebuje slyšet, čeho si na něm cením a že ho mám ráda, i když přijde ze školy občas s rozervanýma teplákama.
Uvědomila jsem si, kolik je mezi námi lásky a za co jsem mu vděčná. Smáli jsme se spolu! Jsme na sobě nezávislejší a přitom jsme těsněji napojení. Jsem ochotnější za ním jít. A to všechno mě těší...

Za všechno to Kůčovi děkuju. :-)"

Irena K.

"Ahojky dámy, zdravím Kůčo :)

Chtěla bych Vám všem moc poděkovat za nádherný a inspirující víkend! Vůbec jsem nechápala, jak je možné, že jindy, když byl Ondra u nás s kamarády, za chvíli si někdo přišel stěžovat, žalovat a vůbec požadoval řešení nějakého sporu mezi kluky a u Kůči, kde byli kluci různého věku se toto nestalo za celou dobu pobytu :) A bylo mi strašně hezky mezi vámi :) Ačkoliv každá z jiného těsta i ranku, od podnikatelek po éterické bytosti či ženy věřící i nevěřící - ani jednou jsem nepocítila žádný tlak, nesoulad či nepříjemnou reakci žádné z Vás!

Chtěla bych se s Vámi podělit o moje vyřešení situace nebo jak to nazvat...

Když kluci, skoro před naším odjezdem, přinesli ta tajná přání, co by chtěli s maminkami dělat, Ondra mi napsal, že by chtěl vidět svého pravého dědu- mého biologického otce. Myslela jsem, že jsem silná a mám to v sobě už dávno uzavřené, svého tátu jsem neviděla od svých 4 roků, tedy 40 let. Ani jsem ho už vidět nikdy nechtěla, když nás opustil, jak jsem byla přesvědčená. Úplně mi vyhrkly slzy, vůbec jsem to nedávala. Možná jste to některá postřehla. Kůča mi tehdy řekl, že možná můj syn mi pomůže vypořádat se s mou křivdou a bolestí z dětství, kterou jsem v sobě potlačila a ona teď vyplula na povrch. Řekla jsem Ondrovi, že si to rozmyslím a řeknu mu. Týden na to jsem po 20 letech odjela úplně sama do Krkonoš, kde jsem 3 dny chodila po horách a přemýšlela. Poslední večer před odjezdem jsem měla tolik načerpané energie a síly, že jsem zasedla k počítači a pomocí Facebooku jsem zahájila pátrání. Byla jsem úspěšná, přes příbuzné se mi ho podařilo najít a kontaktovat. Toto úterý jsem se s mým biologickým otcem setkala a povídali jsme si asi dvě hodiny. Domluvili jsme se, že ho pozvu k nám domů a seznámím ho s mým synem a rodinou. Cítím teď neuvěřitelný klid, sílu a vyrovnanost, dokonce jsem na sebe tak trochu hrdá, že jsem se k tomu rozhodla a udělala ten krok.

Tak, to je moje zkušenost, kterou jsem měla v tak silném a inspirujicím prostředí u Kůči.
Moc a moc zdravím a srdečně děkuji!"

Vendula Š.

"Mě moc překvapilo, jaký význam měl víkend pro Viléma. NĚCO se změnilo, vůbec nevím jak. Zdá se mi bližší, jakoby se mi více otevřel a zároveň v něm také již zahlédnu muže, který roste naštěstí pro jinou ženu, což je osvobozující.

Za sebe díky Vám, že jsem se mohla vrátit k sobě. Čekala jsem, že půjdeme více do situací mimo "komfortní zónu". Nakonec mi ta komfortní, pro mě až příliš volná, jakoby prázdná zóna, pomohla si po čase uvědomit, v jaké poloze je mi mezi ostatními dobře a mohla jsem v ní po dlouhé době být. A jinak myslím, že jsem si přijela hlavně pro inspiraci z knihy Anatomie lásky, čteme si ji s manželem po večerech. Je to pecka."

Lucie V.

"Ahoj, u Kůči na matce a syn jsem byla již potřetí, se svým třetím nejmladším synem Jindrou. Každý pobyt byl jiný, ale teď ten poslední byla pecka. Sešla se skvělá parta jak kluků, tak maminek. Kůča nám maminkách umožnil naprosto bezpečný prostor, kde jsme se mohly otevřít a říct i to, co normálně neříkáme. Podělit se o svá trápení, sny i touhy. Sdílení s ostatními maminkami bylo velmi posilující a pečující. Laskavost a pochopení od všech bylo tak silné, že jsme u mnohých sdílení společně plakaly. Náhled ostatních maminek a i někdy "drsného" Kůči, mi umožnil, podívat se na sebe i jiným úhlem pohledu, než je ten můj. O kluky se zatím starala báječná Jiřinka, která je uměla na velmi dlouho zaměstnat a díky tomu/ní jsme si mohly užít společný maminčí čas. Jsem za tuto možnost být se synem (pouze jedním) vděčná a vřele doporučuji. Byl to čas jak pro mě, tak pro nás oba s Jindrou."

S láskou Anna

"Děkuju za inspiraci a za otevřenost.
Dnes jsem s Hugem hrála hodinu Minecraft.
Vytvořil mi domeček, v něm postel a vedle domečku restauraci, abych nemusela vařit. Je daleko uvolněnější a otevřenější než před víkendem.
Díííííííííííííííííííííííííííííííík." 

Tereza H.