OTEC A SYN
Rozhovor o kurzech na Českém rozhlase Plus, ze dne 18.8. 2022
TERMÍNY 2023
Otec a dcera 11-15 let 6.-9.4. přihlásit Výštice
Otec a syn 6-10 let 20.-23.4. přihlásit Výštice
Otec a syn 11-15 let 5.-8.5. přihlásit Osinalice
Matka a syn 11-15 let 11.-14.5. přihlásit Výštice
Matka a syn 6-10 let 18.-21.5. přihlásit místo hledáme
Otec a dcera 16+ let 25.-28.5. přihlásit Výštice
Otec a syn 11-15 let 1.-4.6. přihlásit Osinalice
Otec a dcera 6-10 let 8.-11.6. přihlásit místo hledáme
Otec a syn 11-15 let 15.-18.6. přihlásit místo hledáme
Otec a syn 16+ let 26.-30.7. přihlásit místo hledáme
Otec a dítě 4-6 let 1.-6.8. přihlásit místo hledáme
Matka a syn 16+ let 10.-13.8. přihlásit místo hledáme
Přemýšlíte nad smysluplným dárkem?
Věnujte blízkým Voucher na kurz.
Cenu si určíte sami, nebo kurz zaplatíte, až když se bude obdarovaným líbit.
Připravil jsem pro vás stránky, kde se
dělím o své zkušenosti a pojetí světa otců, synů, dcer a matek. Přináším vám svůj mužský pohled. Najdete tu mnoho vztahových témat, informací a
podnětů ke zkoumání, do kterých se můžete ponořit.
Možná se do nich ponoříte hlouběji až po absolvování kurzu.
Pokud vás to bude bavit, budu moc rád, a práce s tím spojená
měla smysl.
Ještě radši vás ale uvidím naživo na kurzech, kvůli kterým tyto stránky vznikly.
Tak
přijďte načerpat novou
energii, zlepšit kvalitu svého vztahu k sobě, dětem, partnerům i rodině. Prožít
si to na vlastní kůži.
Těším se na osobní setkání a na jiskru, kterou společně
zažehneme.
Pavel Kučera - Kůča
Tohle čtěte, až budete mít chvilku času :)
Proč Otec a syn (a proč tu není Matka a dcera)
V dnešních dnech se toto téma stává důležitějším než dřív a naštěstí se o něm stále více mluví.
Mužů, kteří se probouzí a pracují na sobě, přibývá. Ženy začaly o něco dřív, prochází transformaci naplno a mají za sebou obrovský kus cesty. Často se na ní pod tíhou i mužské zodpovědnosti ocitnou samy, protože partner ještě spí nebo dělá, že spí... To vše vidí naše děti, jako jsme to viděli my u svých rodičů. Ať chceme nebo ne, ať jim říkáme cokoliv, děti se stejně každou vteřinou a nejvíc, učí pozorováním. Pozorováním nás - svých rodičů.
Já sám mám syna a dceru. Z počátku jsem věděl, co chci pro svého syna udělat a nevěděl jsem, že to potřebuji udělat hlavně pro sebe. Protože v mém dětství táta víc nebyl, než byl.
Nad svou dcerou jsem neuvažoval, protože jsem nevěděl, co jí mohu přinést. Nechápal jsem důležitost role otce v životě dcery. Neviděl jsem svého otce, jak se chová k mojí mámě, k jiným ženám. A moje máma zastávala často roli muže. Bylo to složité, já byl zmatený, nechápal, co se děje a proč se chovám, jak se chovám. Kde jsem se mohl naučit být dobrým tátou a vědět, co mám předávat synovi a co mám předávat dceři?
Dnes vím, jak moje dětství a převzaté vztahové vzorce ovlivňují můj život. Pokud si na prvním místě nedám do pořádku sám sebe a svou minulost, budu své děti učit vše - i to, jak se to dělat nemá. A čím víc půjdu na křeč, přes sebe, a budu předstírat, že vše je, jak má být a že to zvládnu, tím to bude horší. Po narození syna jsem začal hledat, jak být dobrým tátou. Nevěděl jsem jak na to, učil jsem se z knih, přednášek, od jiných mužů i z vlastních chyb.
Dnes se mi potvrzuje, že jsem na dobré cestě a o některé své cenné poznatky se chci podělit. Ukázat jiné možnosti výchovy a funkční vzorce chování. Díky probouzejícím se mužům vidím, kudy by to šlo, a které z cest mi dávají smysl. A díky moudrým probuzeným ženám začínám vidět věci, které mi dřív unikaly. Proto vytvářím prostor, kde se dá sdílet své příběhy, získávat zkušenosti a učit se vzájemně jeden od druhého. Vyzkoušet si, jaké to je, být sám se svým dítětem déle než pár hodin a vědomě s ním trávit kvalitní čas. Předávám na svých kurzech to, s čím mám osobní žitou zkušenost. Proto nedělám kurzy pro matky a dcery. Nejsem ani matka, ani dcera. Třeba se časem dostanu do fáze, že budu ženám rozumět víc, než ony samy sobě. Tam zatím nejsem, ale naštěstí se těmto tématům věnuje mnoho povolaných žen.
Názory, které zde najdete, jsou mé nebo přejaté. Někdy se opírají o výzkumy, někdy pocházejí z knih, rozhovorů, od lidí, kteří mě inspirují, některé už ani nevím odkud. Někdy se budu opakovat nebo to říkat trochu jinak. Každý uslyší to, co potřebuje. Pokud vám nebudou některá tvrzení rezonovat, je to v pořádku. To, co říkám a píšu, není dogma. Je to popis mého chápání světa, který mi dává smysl. Pokud vás něco nadzvedne, je dobré se podívat proč. Možná se to ve vás dotklo něčeho citlivého, co si říká o pozornost.
Většina mých kurzů je pro rodiče s podobně starými dětmi, podobnými tématy a v podobné životní fázi. Užijte si zkoumání, najděte si to, co je pro vás zrovna užitečné a přihlaste se.
Těším se na osobní setkání na kurzech. A pokud už se známe z některého z nich, napište mi, co vám to přineslo, kam jste se posunuli. Moc mě to zajímá a budu za to rád.
Každý jsme synem nebo dcerou
Ať už jsme v jakémkoliv dospělém věku, mnozí z nás zůstávají směrem ke svým rodičům v dětské pozici. Často k nim máme nějaká očekávání, výtky a dětské křivdy. Posuzujeme, stavíme se nad ně, víme nejlíp, jací by měli být a co by tehdy i teď měli dělat. Podstatné je uvědomit si, že své rodiče změnit nemůžeme. Ať už žijí, nebo ne, ať se s nimi stýkáme, nebo ne.
To, co můžeme změnit, je náš vztah k nim. Začít je potřeba ve vztahu k našim vnitřním rodičům, obrazům táty a mámy, které jsme si utvářeli a formovali od dětství. Protože to, jaké návyky a strategie máme naučené z vlastní rodiny, ať už si je uvědomujeme nebo ne, ovlivňuje naši celistvost, vztah k sobě, ke svému životu a ke světu. A hlavně to ovlivňuje, jakými jsme sami rodiči a jak se chováme ke svým vlastním dětem.
Každý z nás chce mít skvělé vztahy
Stejně tak je potřeba věnovat se sobě a svému partnerovi. Dokázat si najít čas na sebe, abych nebyl vyčerpán, doplnit energii, najít svůj zdroj, smysl. Abych mohl jako muž být oporou ženě, a pak svým dětem, potřebuji na to vědomě myslet. Ženám jde tato disciplína o něco hůře. Často dávají na první místo děti, pak partnera a nakonec sebe, když zbude čas a prostor.
Přitom bych měl být na prvním místě já, pak partner a následně děti. A jestli chceme mít dobré vztahy, nemůžeme říct "já na tom nepotřebuji nic měnit, mezi námi je vše v pořádku a dobře to funguje". To by znamenalo, že mi na tom nezáleží, a ať to nějak dopadne. Tohle, kdybyste řekli o svém týmu ve firmě, ve sportu, vlastně o čemkoli, tak by vám to hned došlo. Ale doma na tom není potřeba makat. Přitom vztahy doma jsou ty nejdůležitější, které chceme a potřebujeme.
Takže dávejte pozornost tomu, co chcete, aby rostlo, sílilo a bylo skvělé. Věnujte tedy čas sobě, partnerce a dětem. V tomto pořadí a každému zvlášť.
O každý vztah, který máme, je potřeba se dobře starat, jinak zajde, vyprchá, zevšední, změní se. Je třeba mu věnovat pozornost. Proto se primárně zaměřuji na vztah jeden na jednoho. Vzít jedno ze svých dětí a být s ním sám. Budovat vztah a dál jej prohlubovat.
Samo to někdy běží krásně, ale děti rostou a jejich zájmy se mění. I my se někdy necháme unést svými zájmy. A můžeme být dost překvapeni z výsledku. Některé věci se mění pomalu a nejsou vidět, když jsme v jejich těsné blízkosti. Jen si vzpomeňte, jaké to je, když své dítě 14 dní nevidíte. Najednou vám přijde, že je větší, chová se jinak, je dospělejší. Děti se nám mění velikou rychlostí, ať si toho všímáme nebo ne. I když se zdánlivě nic neděje. O to jsme pak překvapenější.
Co kolem sebe vidíme a šíříme
Jací jsme chtěli být otci, jaké matky. Co jsme vídali v dětství kolem sebe. Jaké vzory obyčejných, šťastných a spokojených lidí jsme vídali. V rodině, mezi rodinnými přáteli, v jiných rodinách, u kamarádů. A co vídáme dnes, kolem sebe, ve filmech, v televizi, ve zprávách, v politice. Čeho si všímáme a čemu dáváme pozornost.
Jaký obraz vytváříme my? Jací jsme rodiče? Co předáváme našim dětem, co se od nás učí, v čem nás následují? Jakými jsme jim vzory? A jak bychom chtěli, aby to bylo? Spousta otázek. Na některé si odpovíme v rituálu Cesta k otci. Na některé ve Zralém Mužství. Určitě se jich dotkneme na kurzech s dětmi.
Některé si odpovězte sami. Sami sobě nebo s partnerem. Kterou cestou se chcete vědomě, společně vydat, na čem pracovat, a co kolem sebe šířit za obraz.
V dnešní době potřebujeme víc a víc následováníhodných příkladů. Pro naše děti, pro jejich kamarády. Pro ostatní dospělé, aby viděli, že je možné žít jinak: Šťastně, svobodně, lehce a vědomě. Ve zralém mužství a ženství, ve funkčních vztazích.